Představujeme Vám: Zuzana Moravčíková, kandidátka ČSSD ve Středočeském kraji

23.09.2013

Vážené přítelkyně a vážení přátelé Oranžového klubu, za měsíc nás čekají volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a Oranžový klub se rozhodl Vám představit několik kandidátek ze ČSSD. Jak již Oranžový klub avizoval, zastoupení žen na kandidátkách ČSSD není příliš vysoké a tak Vám budeme přinášet rozhovory aspoň s hrstkou těch, které na kandidátkách jsou, i když často na zadních nevolitelných místech.

Jako první Vám představujeme zemědělskou inženýrku a bývalou hejtmanku Středočeského kraje Zuzanu Moravčíkovou, která pochází z Kutné Hory a je kandidátkou na 23. místě za ČSSD ve Středočeském kraji.


Zuzana moravčíková


Proč jste se rozhodla stát členkou ČSSD?

Do ČSSD jsem vstoupila v roce 1997. Nelíbil se mi vývoj naší společnosti pod taktovkou ODS v čele s Václavem Klausem. Nevěřila jsem ve správnost transformace naší ekonomiky tak, jak byla prováděna. Nechtěla jsem ovšem jen sedět doma a kritizovat, to umí každý. Pokud jsem chtěla rozhodovat o věcech veřejných, znamenalo to pro mě angažovat se v nějaké politické straně a sociální demokracie byla pro mě jediná možná volba. Zní to jak z reklamy, ale skutečně to tak bylo. Moje ambice se tehdy soustřeďovaly na Kutnou Horu, kde jsem se chtěla stát členkou městského zastupitelstva. 

Na jaké nejvyšší úrovni a jak dlouho politicky pracujete?
Za svou největší politickou zkušenost považuji práci v čele hejtmanství Středočeského kraje. Ve funkci hejtmanky jsem byla sice krátce, přesto na toto období budu hodně vzpomínat. Myslím si, že mě to posunulo dále. Před tím jsem po krajských volbách v roce 2008 byla náměstkyní hejtmana. Měla jsem v gesci oblast majetku kraje. Vzhledem k tomu, že jsem roky pracovala ve veřejné sféře, kdy jsem měla na starost správu státního, poté městského majetku, byla jsem přesvědčena, že tuto funkci bez problému zvládnu. 

Co považujete za své největší úspěchy v politické i nepolitické práci? Jaká práce za Vámi stojí?
Poltická práce není snadno měřitelná. Je to mravenčí práce, která trvá roky. Své okolí přesvědčujete o svých názorech a svých představách a podle toho se také chováte. Lidé Vám musí věřit, že chcete hájit jejich zájmy a teprve potom můžete celou svou životní kariéru dát všanc politice. Jsem idealistka, vím, že to tak nefunguje, ale přesto jsem přesvědčena o tom, že do politiky by měli jít lidé se zkušenostmi a důvěrou.
Musím tady připomenout, že si vážím každého člena sociální demokracie, který straně pomáhá, a přitom za to neočekává nějakou funkci. Jsem si vědoma toho, že bez těchto lidí, kteří jsou samozřejmě i kolem mě, bych ani já nemohla vstoupit do vysoké politiky.

Jaká práce za mnou stojí? Pro mě je důležité, že se za všechna svá rozhodnutí, ať životní nebo pracovní, nemusím stydět. Vždy jsem hájila slabší a pomáhala jim, to je asi můj úděl. Neumím zavřít oči před nespravedlností. 

Čeho byste chtěla v Poslanecké sněmovně PČR dosáhnout?
Je velmi těžké říci, čeho chci dosáhnout, když nevím, jaké možnosti má poslanec ve sněmovně, aby prosadil své názory. Určitě to není snadné pro jednotlivce. Je třeba přesvědčit svůj klub. Přiznám se, že o tom, čeho bych chtěla v PS dosáhnout, jsem nepřemýšlela, neboť jsem na nevolitelném místě kandidátky do PS.

Co si myslíte o postavení žen v České republice (např. trh práce, rodina, veřejný život atd.) Máte nějaké řešení pro zlepšení?
Postavení žen v ČR není vůbec jednoduché. Sama jsem si to zažila na vlastní kůži. Žena, pro kterou je důležité být matkou a přitom se chce případně je nucena kvůli finanční situaci v rodině se realizovat i v nějakém zaměstnání, to má opravdu hodně těžké. Musí být hodně pracovitá, aby obojí zvládla. U mě byla vždy na prvním místě rodina, ale zaměstnání jsem ke svému životu potřebovala, nejen kvůli penězům, ale i pro svoje sebeuspokojení. Do vyšší politiky jsem šla až v době, kdy děti moji každodenní přítomnost již nepotřebovali. Jsou samozřejmě mezi námi i ženy, které buď děti mít nemohou a realizují se v práci nebo ty které upřednostňují kariéru. Fandím všem ženám. Na ženy jsou kladeny vysoké nároky. Na stejnou funkci musí být mnohem schopnější než muži. Diskriminace tu stále je. Podívejme se jen do veřejné správy. Spočítal už někdy někdo, jaké je zastoupení mužů a žen ve vedoucích funkcích a kolik mužů a žen pracuje na základních referentských místech? Muži stále tvrdí, že se ženy nechtějí věnovat veřejnému životu. To ale není pravda. Jde o to dát jim příležitost. Důležité je ovšem, aby měly i podporu v rodině. Bez té to nejde. 
Co je potřeba změnit v naší společnosti, je podpora mladých rodin. Nejde jen o poskytování sociálních dávek. Mnoho mladých lidí se snaží svoji životní situaci řešit. Bohužel bez pomoci rodičů to lze jen velmi obtížně. Ti, co se snaží, pracují, by měli mít daňové úlevy. Jako babička čekatelka jsem až nyní zjistila, co stojí kočárek, výbavička, dětské pleny apod. Před tím jsem to samozřejmě tolik nesledovala. Určitě bychom měli mladým rodinám pomoci, vždyť chceme vzdělanou mládež a bez pomoci rodinám to nepůjde.
Nejhůře jsou na tom ovšem samoživitelky a samoživitelé. Jejich děti jsou nejvíce ohroženy chudobou. Zde musí stát pomoci nejen sociální podporou ale v případě rozvedených manželů i takovými opatřeními, které jim pomohou získat včas alimenty.

Pod jaký bod Oranžového desatera byste se podepsala a proč?
Všechny body desatera jsou důležité. Je ovšem nutné změnit klima ve společnosti. Žena není jen pečovatelka a přispěvatelka do rodinného rozpočtu. Do péče o děti i rodiče by se měli zapojit i muži. Zjistili by tak, jak je taková péče náročná a jejich myšlení by se pak změnilo. Není možné, aby ženy byly finančně kráceny jen proto, že o někoho pečují. Dále je důležité dosáhnout toho, aby ženy měli za stejnou práci stejný plat. Stále u nás platí, že muž je živitel rodiny, a proto musí být finančně zvýhodněn.


Děkujeme za rozhovor, OK.