Představujeme Vám Václavu Brabcovou, kandidátku ČSSD ve Středočeském kraji

14.10.2013


Další středočeskou kandidátkou za ČSSD je na 24. místě Václava Brabcová. Pochází z Děčína, ale v současné době žije v Černošicích a pracuje jako asistentka předsedy Senátu Milana Štěcha.Václava brabcová


Proč jste se rozhodla stát členkou ČSSD?
Do strany jsem se rozhodla vstoupit v roce 1997. Bylo to období kolem tzv. sarajevského atentátu, v době neomezené vlády pravice, vrcholné období podezřelých privatizačních akcí doprovázených arogancí vládních představitelů. Levice, jako přirozený oponent, byla neviditelná. Slovo komunista byla velmi sprostá nadávka a sociální demokracie byla těsně nad minimální procentuální úrovní pro vstup do Sněmovny. Měla jsem pocit, že se s touto situací musí něco udělat. Že nejsme vazalové vlády. Přiznávám, že velkým impulsem pro mě byla tenkrát i osobnost Miloše Zemana. Nebojím se říct, že on „udělal“ v této době ČSSD. Bohužel, jeho kroky po neúspěšné prezidentské volbě měly sociální demokracii spíše zničit. Nechtěla jsem jen nečinně přihlížet a sociální demokracie pro mě byla tou jedinou volbou.

Na jaké nejvyšší úrovni a jak dlouho politicky pracujete?
Od roku 1998 jsem byla zaměstnancem ČSSD. Zaměstnanecký poměr se ale neslučuje s politickou prací ve volených orgánech, proto jsem byla pouze řadovým členem. Nyní již dva roky pracuji v Senátu, těžko si dovedu představit, že bych se pohybovala mimo politiku. Jsem asistentkou předsedy Senátu Milana Štěcha. V Černošcích, kde žiji, jsem předsedkyní místní organizace.

Co považujete za své největší úspěchy v politické i nepolitické práci? Jaká práce za Vámi stojí?
Jak jsem již uvedla, nemohla jsem se přímo podílet na politické práci. Organizačně jsem se podílela víc než deset let na činnost strany, mám za sebou nepočítaně volebních kampaní, kde jsem pomáhala našim kandidátům. Vedle své profese se zabývám ochranou zvířat. Je smutnou skutečností, že ač je naše společnost skutečně rozvinutá, ochraně zvířat věnuje mnohem méně pozornosti, než v okolních zemích. A to vnímám negativně. Protože podle mého názoru se vyspělost společnosti pozná podle toho, jak se dokáže postarat o nejpotřebnější. A to jsou nejen lidé, ale právě i zvířata. Těší mě, že jsem založila a rozběhla činnost Občanského sdružení na ochranu opuštěných zvířat, že máme stovky podporovatelů a pomáháme v této oblasti takřka na celém území republiky.

Čeho byste chtěla v Poslanecké sněmovně PČR dosáhnout?
Mé vnímání světa je levicové. Lidskost, pomoc těm, kteří se o sebe nemohou z nejrůznějších důvodů postarat sami. Chci ve sněmovně vystupovat a pracovat tak, aby i ostatní poslanci chápali, že svým rozhodováním ovlivní osud těch, co pomoc skutečně potřebují. Pocházím z Děčína a žila jsem zde i v období ekonomické transformace. Ta, a všechny negativní jevy s ní spojené, poznamenala život občanů v této lokalitě. Vím, jak je těžké získat v severních Čechách práci, znám výši platů lidí v údolí Labe. Vím, jak žijí nezaměstnaní a ti, co mají hluboko do kapsy. Chtěla bych se podílet na zlepšení jejich života.

Co si myslíte o postavení žen v České republice (např. trh práce, rodina, veřejný život atd.) Máte nějaké řešení pro zlepšení? 
Naše společnost umožňuje ženám uplatnit se v každé oblasti a oficiálně není jejich postavení, práce a ani život nijak omezováno. Ale statistiky jednoznačně vypovídají o nižších příjmech žen, o horší pozici na trhu práce. Je veřejným tajemstvím, že žena s malými dětmi je touto skutečnosti při ucházení se o zaměstnání znevýhodněna. Skandinávské země, kde byl a stále je uplatňován systém kvótního zastoupení, dosáhly významných změn v postavení žen ve společnosti. Domnívám se, že toto je správná cesta. Primárním úkolem je, podle mého mínění, výchova dětí. Domnívám se, že v rodinách i našem školském systému chybí vedení k obyčejné lidskosti. Není čas na povídání si s dětmi, o vztahu ke svým blízkým, k přírodě, ke zvířatům, k respektování druhého. Pokud budou do práce s dětmi od nejútlejšího věku zapojováni i muži, bude to významným krokem ke změně vnímání a postavení žen.
Chci a mám vůli být příkladem ostatním ženám, aby neměly ze vstupu do politiky obavy a aby byly připraveny převzít odpovědnost – tedy odpovědnost rozumného politika, který se dokáže za své občany postavit a jejich potřeby prosazovat tam, kde je skutečně prosadit může. 

Pod jaký bod Oranžového desatera byste se podepsala a proč?
Se všemi body desatera se naprosto ztotožňuji a podepsala bych je. Povinná dělená mateřská (opatření 4) se mi zdá přílišným zásahem do rodinného života a nesouhlasila bych s ním.

Děkujeme za rozhovor, OK