Kristina Komůrková: Luxusní rodičovská po česku

27.05.2013

 Doporučujeme přečíst. //  

Vyšlo 20.5.2013  v  Ona DNES

Být doma s dítětem do jeho tří let, dostávat každý měsíc peníze,o takové rodičovské si ženy jinde na světě mohou nechat zdát. Jak nám prozradily Češky žijící v cizině,tamní mámy nám nezávidí a nechápou,proč se Češky nechají zavřít doma na tak dlouho. 

Stýská se vám po vášních, které rozpoutala prezidentská volba? Jak se ukázalo v minulých dnech, existuje výbušnější téma: rodičovská dovolená v Česku. Stačilo, aby členky (Oranžového klubu), občanského sdružení při ČSSD, zveřejnily ke Dni matek Desatero, jak pomoci ženám, aby nebyly rodičovskou diskriminované. Jedním z bodů byl i návrh, aby se uzákonilo povinné rozdělení rodičovské dovolené mezi matku a otce. Tak to funguje například v Norsku. 

„Podle poslední statistiky zůstalo na rodičovské přes 75% mužů. Ti, kteří na svém pracovišti veřejně prohlásí, že je ani nehne, aby šli na rodičovskou, nejsou populární. Můj kolega se chystá na rodičovskou a už se nemůže dočkat. Muži s kočárky v parcích, v kavárnách jsou v Norsku běžným obrázkem,“ popisuje Andrea Larsen, Češka žijící ve Skandinávii a jedna z několika respondentek, které nám dále v textu přibližují, jakou podobu má rodičovská v různých zemích. 

V Češích představa otců na rodičovské odpálila emoce více než semtex - internetové diskuse a facebookové profily zahltily rozčilené komentáře, že stát přece nemůže mužům přikazovat, aby se vzdali své práce, když oni živí rodinu a vychovávání dětí je přeci ženská přirozenost, některé matky se děsily, že jim kdosi shora chce vzít ten nejhezčí čas v jejich životě… A mezi tím se uťáple krčily názory, že by to bylo fér a obohatilo by to táty i děti. 

Česká rodičovská má ovšem víc neduhů než jen ten, že ji stále míjí rovnoprávnost. Jde o světový unikát: je jednou z nejdelších a nejštědřeji placených. Málokde mohou být ženy s dětmi doma do tří let. A když ano, tak jim pro změnu mnohé státy nepřispějí ani korunou. To, co se zdá být jako jasná výhoda, nakonec českým ženám škodí. Proč? 

ZTRÁCÍME HODNOTU 

Průměrný věk prvorodiček je dnes okolo osmadvaceti let. Máte dostudováno, pár let už pracujete (a předpokládejme, že vás vaše práce i baví), jste soběstačná, váš život má zajetý řád. Ke spokojenosti vám chybí jen dítě, jenže to znamená se na několik let stáhnout do ústraní. Není divu, že řada potenciálních matek se této izolace bojí tak, že pořízení dítěte odsouvá na neurčito. Opustit práci na tři, nebo dokonce šest let (když si pořídíte dvě děti za sebou), je setsakra dlouhá doba, aby vám v oboru ujel vlak, ztratila jste sebevědomí a vaše hodnota na pracovním trhu se propadla jako akcie na newyorské burze při černém čtvrtku. Pokud chcete dělat kariéru, tak ta si s dlouhou rodičovskou rozhodně netyká. Navíc se nově musíte vyrovnat s pocitem, že budete pár let finančně odkázána na svého partnera. 

„České ženy čerpají příliš dlouhou rodičovskou. Jen polovině z nich se po ní podaří vrátit k původnímu zaměstnavateli, navzdory zákonům,“ říká Lada Wichterlová z neziskové organizace Gender Studies. Pod hlavičkou této organizace vyšla loni publikace Mateřská dovolená, nebo rodičovský čas?, kde se uvádí, že Česko má ve srovnání s ostatními zeměmi EU největší rozdíl mezi mírou zaměstnanosti žen s dětmi a bez nich. Jinde je zaměstnaných žen s dětmi mnohem víc. Kvůli tomu, že Češky na dlouho přerušují svou pracovní kariéru, se prohlubuje propast mezi příjmy žen a mužů: rozdíl u nás je 26 %, druhý nejhorší v EU. Průměr činí 18 %. 

Několikaletá rodičovská zároveň podporuje letitou genderovou nerovnost, podle které mají ženy místo v domácnosti a mužům patří veřejný prostor. Manžel nosí domů peníze a žena se stará o děti a zázemí. Přitom je prokázáno, že práce v domácnosti a výchova dětí jsou považovány za méněcenné činnosti v porovnání s těmi placenými. A kdo je nejčastěji dělá? Ženy, kterým to na kladném sebehodnocení nepřidá. Je dost mužů, kteří mají za to, že donesením výplaty splnili svůj úkol a vše ostatní má zvládnout žena. Od toho je přeci doma. Kdyby se ale matky mohly dřív vracet do práce, museli by se muži do péče o rodinu víc zapojovat a vztahy by byly rovnocennější. Pánové mají holt tu výhodu, že si od života vytáhli delší sirku a nebyla jim do vínku dána děloha a vaječníky, takže nemusí řešit, jak to udělat, aby byli dobrým tátou a zároveň se nemuseli vzdát možnosti seberealizace. Kdyby to kdysi příroda zařídila jinak, možná bychom koukali, jak akční by muži byli v řešení této patové situace. Takhle je rodičovská ženský problém, který mužský svět moc nezajímá, a je na nás, abychom se hlasitěji ozvaly a požadovaly konečně změnu. 

KAM ZMIZELY JESLE? 

Ta poslední v Česku nastala v lednu. Ministerstvo práce a sociálních věcí umožnilo rodičům délku rodičovské v jejím průběhu flexibilně měnit podle jejich potřeb, lze ji libovolně přerušovat. K dispozici má rodina částku 220 000 Kč a je na rozhodnutí rodičů, jestli si ji v podobě příspěvků vyberou za dva, tři či čtyři roky (maximální hodnota měsíční dávky je 11 500 Kč). Nově při rodičovské můžete neomezeně pracovat, neomezeně si přivydělat. To je pozitivní změna a ministerstvo má pravdu, když říká, že ženám nebrání, aby se do práce vracely dřív. Má to ale háček: kam máte dát dítě? 

V Česku chybí zázemí pro nejmenší děti. I kdybyste sebevíc chtěla, jste nucená zůstat doma déle. Do školek se přijímá od tří let, jesle takřka zmizely a pár jich zůstalo jen ve velkých městech. Chybí formy hlídání v podobě firemních školek, komunálních hlídacích chův, ale i finančně dostupné soukromé jesle a školky. V předškolních zařízeních je málo volných míst a spousta rodičů má problém, aby jim dítě přijali do školky ve třech letech. Když chcete pracovat, musíte buď zapojit babičky, nebo zainvestovat do chůvy či soukromé školky. A to už něco stojí a ne každý na to má. Jestli politici chtějí zabránit propadu porodnosti, měli by se konečně zaměřit na budování kvalitní a dostupné sítě předškolních zařízení. 

„To, že stát raději vyplácí dávky, než by investoval do rozvoje předškolní péče, je ukázkou jeho neschopnosti kalkulovat. Odchodem maminek na mateřskou a rodičovskou se snižuje potenciál, kterého je ekonomika schopna dosáhnout,“ tvrdí ekonomka Markéta Šichtařová. 

Za loňský rok stát na rodičovských příspěvcích vyplatil 25 miliard korun, a jak spočítala Klára Kalíšková a Daniel Münich, autoři studie Češky: nevyužitý potenciál země, stát kvůli propadu zaměstnanosti žen mezi 27. až 33. rokem přichází o zhruba 1,6 miliardy korun na dani z příjmu a o 3,6 miliardy na pojistném na sociálním a zdravotním pojištění. „K tomu musíme přidat další negativní dopad tohoto současného stavu na státní rozpočet - ženy dlouhodobě opouštějí pracovní trh, ztrácejí kvalifikaci, takže následně pracují za nižší mzdu a odvádějí menší daně. Nebo naopak po rodičovské mají problém sehnat zaměstnání a jsou závislé na dávkách v nezaměstnanosti a sociální podpory,“ dodává Klára Kalíšková z nadace Cerge-EI. 

KRKAVČÍ MATKA 

Dalším neřešeným problémem je absence zkrácených a flexibilních úvazků, větší nabídka práce z domova. S malým dítětem jen málokterá žena zvládne být na pracovišti pět dní v týdnu osm a půl hodiny. Přitom v době, kdy se mnoho párů upsalo hypotékám, chce víc matek pomoci přivýdělkem rodinnému rozpočtu, být finančně nezávislejší. 

Z loňského průzkumu internetového portálu mámavpráci.cz vyplývá, že devět z deseti žen by se chtělo zapojit do profesního života dříve než ve třech letech dítěte, každá druhá by ráda pracovala už i s potomkem mladším rok a půl. Jako motivaci nejčastěji ženy uváděly potřebu nesoustředit se jen na dítě, možnost seberealizace a finanční důvody. Jejich představy ovšem ztroskotávají na tom, že většina touží po polovičním úvazku a ty k mání nebývají. 

Čeští zaměstnavatelé stále jen výjimečně pochopili, že matky jsou vděčné za každou šanci a dokážou efektivněji pracovat. V době internetu a moderních technologií by u řady profesí neměl být problém nastavit pracovní režim po nějakou dobu jinak. Pár vlaštovek už ale je - například v České spořitelně si spočítali, že přijmout a zaučit nového zaměstnance je stojí 170 000 Kč, a tak zavedli program, který spolupracuje s rodiči na rodičovské dovolené, upravuje úvazky podle jejich potřeb. Podobně matkám (a otcům) vycházejí vstříc například v Komerční bance, Vodafonu či drogériích DM. 

Větší angažovanosti matek ale nepřeje ani veřejné smýšlení - matka, která se nechce,obětovat‘ dítěti na tři roky a po pár měsících se vrátí do práce, má stigma kariéristky a krkavčí matky. Ne každou ženu však naplňuje pouze mateřská role, potřebuje se realizovat, což bychom měli akceptovat a dát šanci každé, která chce skloubit rodinu s prací. „V Česku je silné přesvědčení, že ženy mají být s dítětem do tří let doma, že je to pro děti velmi důležité. V jiných zemích Evropy se má ale za to, že pro děti je lepší být v kolektivu od dřívějšího věku,“ říká Lada Wichterlová z Gender Studies. 

JAK TO MAJÍ JINDE? 

Když se rozhlédnete, jak to mají mámy v jiných zemích, zjistíte, že inspirace je spousta. Oslovily jsme Češky, které žijí v zahraničí a vychovávaly či vychovávají tam své děti, aby nám prozradily své zkušenosti. 

Začněme na severu, v Norsku, o kterém už byla řeč. Andrea Larsen, marketingová manažerka, po mailu píše, že rodiče bývají s dětmi doma do jejich roku. „Od tohoto věku mají děti nárok na školku, některé do ní ale chodí i dřív. Dají se využít školky komunální, soukromé a takzvané dagmamma - denní maminky, které se starají o tři a více dětí.“ Právě v Norsku platí povinnost, že otcové mají strávit 12 týdnů s dítětem doma, a když to neudělají, je rodině o tyto tři měsíce rodičovská zkrácena. Nemusí je vybrat naráz, týdny lze rozdělit. 

Filmová producentka Patricia Drati žije v Dánsku, kde maminky (i tatínkové) bývají na rodičovské v průměru do devíti měsíců dítěte. „Od čtyř měsíců můžete dítě zapsat do pořadníku na jesle, uvedete tři instituce, kam ho chcete umístit a od kdy. Když se k zadanému datu neuvolní místo ve státních jeslích, dostanete od státu nabídku alternativního hlídání,“ vypráví. I v Dánsku existují hlídací paní, většinou maminky z okolí, které chtějí být se svým dítětem doma déle a stát jim platí za to, že hlídají potomky ostatním rodičům. 

Dvaatřicetiletá Ludmila Marcin odjela před deseti lety do Londýna, vdala se a narodil se jí tu syn. „Většina žen dostává prvních šest týdnů 90% svého hrubého výdělku a pak maximálně 126 liber na týden (cca 3 900 Kč), počítá se to z vaší mzdy. Ženy se vrací do práce i po šesti týdnech po porodu, řekla bych, že hlavně kvůli penězům, život tady je drahý. Řada se jich také snaží pracovat na poloviční úvazek.“ 

Posuňme se dál, třeba do Holandska. Tady, když pracujete v soukromé sféře, vás čeká 16 týdnů (4 měsíce) mateřské a do té doby je započítán i měsíc před porodem. Tudíž některé matky se vracejí do práce už tři měsíce po porodu. „Jesle tu fungují od tří měsíců dítěte, většina rodičů se vrací do zaměstnání, a pokud jim to práce dovolí, pracují čtyři dny namísto pěti,“ popisuje Jana Konopková, která žije v cizině osmnáct let. Na rodičovský příspěvek tu mají právo jen státní zaměstnanci (plus pár vyvolených oborů), ti ze soukromé sféry jsou doma déle zadarmo. 

Holandsko přístupem,postarejte se sami‘ není výjimkou, podobná situace je například v USA. Tam vám zaměstnavatel drží místo tři měsíce, a když se po jejich uplynutí nevrátíte do práce, přijdete o ni. Na to, abyste mohla být doma s novorozencem, si také musíte vybrat veškerou dovolenou. „Před těhotenstvím jsem si našetřila, abych mohla zůstat doma s dětmi déle. Časově si dodnes nemůžu dovolit pracovat na plný úvazek, pokud chci být aspoň částečně s dětmi. Také musím podotknout, že v podstatě veškeré jesle a školky jsou soukromé, a pokud nejste v sociálně slabší skupině, platíte je. A čím menší dítě, tím je školka dražší,“ přibližuje zámořskou,mateřskou‘ Simona Wheatfall. 

Nejsou tři měsíce zase extrémně krátké? „Je to dost málo, hlavně kvůli kojení. Je docela emocionální vézt tříměsíční mimino na celý den do jeslí. Ale čím je dítě starší a začne si hrát, tím víc je znát, že je rádo za společnost ostatních dětí. Je to o hodně rozmanitější než být celý den doma s mámou. Podle mě je rodičovská ideální půl až tři čtvrtě roku. Tři roky mi přijdou absurdní,“ říká Jana Konopková. 

Tím se ocitáme u častého argumentu českých matek, že děti, které se dávají brzy do jeslí či školek, jsou psychicky poznamenané. Po přečtení předchozích příběhů by to ale znamenalo, že okolní svět je plný citově plochých lidí a rájem psychicky odolných jedinců je jedině Česko. A troufne si někdo z vás toto tvrdit? Ani samotní psychologové se nedokážou jednoznačně shodnout, co je pro děti lepší. „Nedávno jsem četla studii prováděnou ve skandinávských zemích, Holandsku a USA a výsledek byl, že děti z kvalitních jeslí, když ve třech letech přechází do školky, mají větší slovní zásobu, umí se lépe vyjadřovat, mají lepší motoriku, umí si navzájem pomáhat, nejsou tak sebestředné, chápou, že musejí někdy počkat,“ přidává Patricie Drati, podle které je optimální s dítětem zůstat doma, dokud se nenaučí chodit. 

To Lenka Roden, která vychovává dvouletou dceru ve švýcarském Curychu, kde se mnoho žen vrací po třech měsících do práce, s tak krátkou mateřskou nesouhlasí. „Dát dítě ve třech měsících do jeslí hraničí s bláznovstvím. Ano, děti si na to zvyknou, neprotestují. Ale miminka jsou v jeslích spíše uložená, než že by se jim někdo věnoval. Jak se má pak novorozenec naučit vytvářet silné vztahy a vazby, když se o něj každý den stará někdo jiný? Uznávaná personalistka Rostya Gordon-Smith v jednom rozhovoru uvedla, že se nemůžeme divit, když svým rodičům pak tyto děti v šedesáti letech píchnou utěšující injekci. Souhlasím.“ 

ZÁVIST? ANI NÁHODOU 

Odstřihnout mámu od dítěte ve třech měsících je stejně radikální jako tři placené roky doma. Tuhle luxusní podobu rodičovské by nám mámy ve světě mohly závidět. Pravda je ale taková, že řada z nich by s Češkami neměnila. „Francouzky jsou rády, když mají víc zájmů, ony by se asi nedovedly věnovat jen dítěti. A že ten systém funguje dobře, je patrné i na tom, že navzdory krátké mateřské jsou francouzské rodiny větší než u nás, mívají tři čtyři děti,“ uvedla v nedávném rozhovoru pro Ona Dnes spisovatelka Hana Lasicová, která v Paříži několik let žila. Není na čase najít kompromis, aby se i české mámy cítily spokojené, neodstrčené a užitečné? 

***

ČESKÁ RODIČOVSKÁ JE UNIKÁT: JE JEDNOU Z NEJDELŠÍCH A NEJŠTĚDŘEJI PLACENÝCH Existuje mnoho podob mateřské a rodičovské dovolené. Někde je ženám hrazena jen mateřská, a to pár měsíců, a když poté zůstanou doma, nemají nárok na další peníze. Ve Francii se zase mohou pochlubit dokonalou sítí jeslí a školek, ale matky se musí vrátit do práce po třech měsících, jinak přijdou o místo. Ve Skandinávii tráví čas s dětmi povinně i tátové. 

ANGLOSASKÝ MODEL A N Na děti si našetřete Tenhle liberální model by se mohl nazvat: Chcete děti? Te Tak je mějte, ale jejich zaopatření je jen na vás. Podpora Ta se dostává především sociálně slabým. Spojené státy americké: patří mezi země s nejkratší mateřskou, am na kterou vám stát ale nepřispěje ani dolarem, jen poskytuje garanci, že zaměstnavatel vám má 12 týdnů po držet místo. Austrálie: po osmnáct týdnů se vyplácí dr mateřská, pak konec. Ženy tu často pracují skoro až ma do porodu. Velká Británie: s dítětem zde ženy mohou být doma 10 měsíců, ale jen šest týdnů po porodu mají bý nárok na 90 % své mzdy, potom se příspěvek rapidně ná propadne, a proto se jich hodně vrací do práce. pr 

FRANCOUZSKÝ A JIHOEVROPSKÝ MODEL Platí se jen mateřská, rodičovská ne Jak to, že Francouzky se vrací do práce často tři až čtyři měsíce po porodu, a přesto země vykazuje jednu z největších porodností v EU? Může za to propracovaný systém dávek, síť veřejných i soukromých školek a jeslí, chův a au-pair, podpora zaměstnanosti žen. Oficiální délka mateřské ve Francii je 16 týdnů, pobírá se 100 % čisté mzdy, pokud se žena po této době nevrátí do práce, o místo přijde. S dítětem může být doma i do tří let, ale nedostává žádné peníze. Portugalsko: mateřská 5 měsíců 100 % platu, 6 měsíců 80 %. Doma žena může zůstat až rok, ale nikdo jí neplatí. Španělsko: 16 týdnů po porodu 100 % mzda, pak neplacená do tří let věku. Rodiče mají nárok zkrátit si úvazek o 1/3 a mít dva prac. dny volné. 

NAŠI SOUSEDI Nejvlídnější pro rodinné typy Nejpodobnější systém našemu (28 týdnů mateřská + 2-4 roky rodičovská) mají na Slovensku, rodičovský příspěvek je poskytován do tří let věku dítěte, základní výměra je 190 eur. Rakousko: mateřská trvá 16 týdnů, kdy žena bere 100 % platu, následuje rodičovská do dvou let, kdy si rodiče mohou zvolit z pěti modelů čerpání příspěvků. Když se do péče zapojí otec, rodiny získají jako bonus několik týdnů navíc. Německo: během mateřské dovolené, která je 14 týdnů, berou Němky svůj předchozí plat, později na děti do 14 měsíce berou příspěvek ve výši 67 % jejich posledního příjmu. Po dovršení roku má každé dítě nárok na školku, kterých je tu řada. Polsko: mateřská trvá 20 týdnů s až 100 % platu, rodičovská s příspěvkem je do dvou let věku dítěte. SKANDINÁVSKÝ MODEL Tátové na rodičovské Skandinávské země jsou pověstné tím, že se úspěšně snaží o rovnoprávnost žen a mužů. Ženy tu mají nejlepší podmínky pro skloubení mateřských a pracovních povinností, státy mají kvalitní síť péče o děti, rodiče mají nárok na snížené úvazky, míra zaměstnanosti žen a mužů je tu skoro stejná. Ve Švédsku, Dánsku, Norsku a Finsku musí nějaký čas s dítětem doma strávit otec. Švédsko: rodičovská dovolená 18 měsíců, otec musí být doma dva měsíce a měsíční výše dávky činí 78 % čisté mzdy. Dánsko: mateřská 18 týdnů a následuje osmiměsíční rodičovská dovolená, zaměstnavatel poskytuje částečný či plný plat. Norsko: rodičovská buď v délce 10 měsíců se 100 % svého platu, či rok s 80 %. Zůstat mohou rodiče doma ještě další rok, kdy jim přispívá stát. Finsko: zavedli zde tzv. otcovský měsíc, 18 dní musí strávit s dítětem otec. Využívá toho cca 70 % Finů. JE DOCELA EMOCIONÁLNÍ VÉZT TŘÍMĚSÍČNÍ MIMINO NA CELÝ DEN DO JESLÍ 

Foto popis| Ve Skandinávii stráví několik týdnů na rodičovské přes 70 % otců a pochvalují si to jak oni, tak jejich ženy... a samozřejmě i děti 

Foto autor| FOTO: SHUTTERSTOCK, PROFIMEDIA. CZ 

O autorovi| text: kristina komůrková, kristina.komurkova@mfdnes.cz