Jana Ciglerová v Mladé frontě Dnes: Tátové patří do rodin. Co je na tom?

15.05.2013

Doporučujeme přečíst. //  

Zveřejněno v Mladé frontě Dnes, 15.5. 2013


Byla to ta nejrozumnější věc, kterou politici pro tuhle zemi mohli udělat. Přimět otce, aby během prvních tří let dítěte s ním byli alespoň jeden měsíc doma oni.
Část ČSSD, přesněji její (Oranžový klub), navrhla, že by placené volno z práce mohli s dítětem doma trávit i otcové. Nebyla by to nijak nekonečně dlouhá doba. Po jeden až tři měsíce z prvních tří let potomka by pro tatínky platila stejná pravidla jako pro ženy na mateřské - zhruba osmdesát procent platu a jistotu drženého místa v zaměstnání. Pokud by druhý rodič, tedy většinou otec, s dítětem doma být za žádnou cenu nechtěl, stát by podporu po tuto dobu nevyplácel. Je přitom jedno, které měsíce dětského života by si otec vybral.
A teď mi prosím vysvětlete, co je na tom tak příšerného, že i jinak poměrně inteligentní muži bijí na poplach? Vyměnit ty tři měsíce porad, odevzdávek, termínů a schůzek za procházky venku s kočárkem, přebalování, krmení a dětské hry?
Vztah, který si k vlastnímu dítěti vytvoří otec díky tomu, že se o něj musel starat, mu už nikdo nikdy nevezme. A to vůbec nemluvím o tom, jakou osobnostní, profesní i ženskou vzpruhu zažije matka, na které po tu dobu nebude ležet ta tíha, že je to jen na ní, a jejíž partner bude rodinná pravidla utvářet s ní.

Změna bude trvat dekády

Většina z těch panických hlasů, které proti této nové otcovské zazněly, pramení z toho, že bude povinná. Povinné nebude nic. Jen pokud ji druhý rodič neabsolvuje, podpůrný příspěvek propadne státu.
Nařídit se přesto zákonem má, a to proto, že dobrovolně se ještě nikdy nic nezměnilo.
V Česku se o děti primárně starají matky a změnit to přirozeným vývojem bude trvat ještě mnoho desítek let, soudě podle toho, jak „prudká“ je ta geometrická řada, s níž v české politice narůstá počet žen a v českém byznysu počet vrcholných manažerek. Muži, kteří se svými dětmi zůstali nějakou dobu doma, se stále počítají za výjimky a za takové jsou i většinovou společností považováni. To se změní jen tehdy, pokud stejně jako Jarda bude doma i Pepa a Franta a Miloš, aniž by si to přitom museli vybrat.

Chybějí mužské vzory

Co se však s přítomností otců v rodinách změní, jsou děti. Ty potřebují otce, a české děti obzvlášť. Poté, co stráví první tři roky doma s maminkou, je totiž další ženy čekají ve školkách, v obchodech, na poliklinikách, na kroužcích, nakonec i ve školách. Tátové přicházejí unaveni z práce večer a jejich synům nahrazují mužské vzory pohádkoví hrdinové či herci v akčních filmech. Dobře vím, že ať své syny budu vychovávat sebelépe, mužství jim nikdy nepředám. Přitom nemluvím o stereotypních banalitách typu přibít poličku či dát gól. Myslím tím to, co nedávno tak dobře vyjádřil Michal Horáček, když se plzeňský fotbalista při finálovém utkání dobrovolně přihlásil k chybě: Mužských je spousta, chlapů je málo. Děti potřebují vidět, jak věci dělají muži, a muži mají určovat to, jak jejich děti tráví dny.
Jeden až tři měsíce z pracovního provozu, ve kterém je muž po celý život před a po, není nic. Ale ten jeden až tři měsíce z prvních tří let už navždy způsobí, že vedle matky bohyně bude táta zase král.

O autorovi| Jana Ciglerová, redaktorka MF DNES